Tady jsem znovu sáhla po panelech. Namontovala jsem je tentokrát jen za pohovku, jako akcentní pás široký asi metr. Výsledek byl fascinující. Tam, kde dřív visela prázdná bílá zeď, teď vznikl intimní koutek. Lidské oko přirozeně směřuje k textuře dřeva, takže sedačka přestala být jen nábytkem, stala se součástí kompozice. A co víc, díky pevné konstrukci panelů za zády můžu pohovku posunout těsně ke stěně, aniž bych se bála, že ji poškrábu. Ušetřila jsem tak cenných deset centimetrů prostoru. Klíčové ale bylo sladit výšku panelů s lineární pohovkou, aby celek působil uceleně a ne jako chaotická skláda