Bydlím v dvoupokoji, kde každý centimetr podlahy musí nést svou váhu. Když jsem poprvé narazila na japandi style interiors, připadalo mi to jako utopie z Instagramu. Dřevo, len, žádné zbytečnosti. Jenže realita je jiná. Můj obývák slouží zároveň jako ložnice pro hosty, pracovna a jídelna. Japandí estetika sází na otevřený prostor, ale co když máte jen 32 metrů čtverečních a potřebujete uklidit všechno od vysavače po zimní bundy? Klíčem je podle mě chytrý nábytek, který se vizuálně ztratí, ale funkčně zachrání situaci.

První krok, který jsem udělala, bylo zbavit se masivní rohové sedačky. Nahradila jsem ji jednoduchou pohovkou na míru s úložným prostorem. A tady začíná pravá japonská hra s detaily. Místo těžkého čalounění jsem zvolila světlý len a dřevěné nohy, které opticky nadlehčují celý kus. Uvnitř se skrývá bed with storage, kam se vejdou dvě přikrývky a čtyři polštáře v akci. Když přijede maminka na víkend, stačí vytáhnout matraci s pěnovou náplní o tloušťce 12 centimetrů na dřevěném roštu. Nikdo nepozná, že tu spí na něčem, co původně vypadalo jako minimalistická lavice.

Největší oříšek byl výběr lůžka pro hosty. Skládací lehátka na kolečkách působí jako z nemocnice, ale klasická rozkládací sedačka zabírá moc místa. Nakonec jsem objevila pull-out sofa, která se vysouvá stejným principem jako zásuvka. Mechanismus je tichý a hladký, žádné páčení nebo křupání. Když je zasunutá, vypadá jako úzká lavice k japonskému čajovému stolku. Rozložená nabízí spací plochu 140 centimetrů, což stačí i pro vyššího hosta. Matraci jsem zvolila s pružinovým jádrem a paměťovou pěnou, protože nikdo nechce spát na prkně, když má přijet tchyně.

Japandi style interiors si žádá tlumené barvy a přírodní materiály, ale co barvená čalounění? Můj pracovní koutek lemuje křeslo s sametovým potahem v odstínu sušené šalvěje. Samet, tedy velvet upholstery, zní možná příliš luxusně, ale v japonsko-skandinávském duchu funguje výborně, pokud zvolíte matný povrch a žádné třpytky. Tento kousek přináší do místnosti texturu, aniž by rušil klid. Dřevěná kostra křesla je z břízy, konce opěrek se zužují jako u tradičního japonského nábytku. A hlavně se do něj vejde i člověk s kávou v ruce, což se o všech těch subtilních stoličkách říct nedá.

Když už mluvíme o spánku, musím zmínit problém s lamelovým roštem. Mnoho levných rozkládacích pohovek ho nemá, což vede k prohýbání matrace a bolestem zad. Já jsem u své pull-out sofa trvala na samostatném slatted frame, který je rozdělený na zóny. Hlava a pánev mají jemnější pružení, nohy tužší. Kvalita spánku se zlepšila natolik, že na pohovce občas usínám i já sama při večerním čtení. A když se host zeptá, kde koupit takové lůžko, stačí mu dát kontakt na truhláře, který mi dělal na míru. Nic z e-shopu, protože rozměry mého obýváku jsou jako krabička od sirek.

Další pastí, do které jsem spadla, byl nedostatek odkládacích ploch. Japandi styl miluje prázdné podlahy, ale kam dát večer skleničku s vodou nebo nabíječku? Můj tip je využít vertikálu. Nad pohovku jsem pověsila úzkou polici z masivu, která slouží jako noční stolek ve výšce. Vejde se na ni čtečka, čaj a pár sušených květin. Pod policí vede kabelová lišta nalakovaná na stejnou barvu jako stěna. Všechny dráty zmizely z očí. Tento trik zachovává vzdušnost, kterou japandi style interiors vyžadují, ale přidává funkci, kterou potřebujete.

A co vůně? Minimalistický interiér voní hlavně čistotou, ale já přidávám dřevěné tyčinky s esenciálním olejem z cedru a yuzu. Stačí tři kapky na difuzér a místnost voní jako les po dešti. Žádné syntetické svíčky, žádné parfémy do zásuvky. Důležité je také osvětlení. Nahradila jsem ostré bodovky stmívatelnými LED pásky podél stropního soklu. Světlo se dá stáhnout na teplých 2200 Kelvinů, což připomíná svíčky. V kombinaci s lněnými závěsy a podlahou z dubových prkének vzniká atmosféra, která by obstála i v tokijském bytě.

Na závěr bych chtěla zdůraznit jednu věc. Japandi styl není o dokonalosti, ale o rovnováze. Můj byt není vylízaný jako z katalogu. Na dřevěných deskách jsou škrábance od klíčů, na pohovce leží pletená deka s cedulkou od babičky. A pod klikací pohovkou (klik-klak mechanismus) mám zasunutý kufr s letními věcmi. Prostě to funguje. Když si pořídíte kvalitní sofá bed s úložným prostorem a zvolíte tlumenou paletu, zjistíte, že méně je opravdu více. Jen to míň musí mít kam schovat to, co opravdu potřebujete.