Když jsem před lety zařizovala svůj první byt o třiceti metrech čtverečních, měla jsem pocit, že každý centimetr musím vydřít. Postel se skříňkou zabrala půlku obýváku, a proboha, kam s deseti páry bot? Tapeta v interiéru pro mě tehdy byla jen dekorativní přežitek z babiččiny kuchyně. Omyl. Dokáže totiž mnohem víc, než jen hezky vypadat. V malém prostoru může opticky posunout stěnu, vytvořit koutek, který funguje jako samostatná místnost, aniž byste museli bourat příčky. Vzala jsem si vzorovaný pás s jemnými svislými pruhy a nalepila ho jen za pohovku. Najednou se zdálo, že ten kus nábytku tam stojí odjakživa. A hlavně, ten prostor získal hloubku. Kdo by to byl řekl, že pár listů papíru dokáže utlumit hluk z ulice a dodat stěnám strukturu, kterou barva prostě ne


Pokud vás trápí, že po rozložení nemáte kam dát polštáře a přehozy, řešením je opět úložný prostor pod sedákem. Mnoho pohovek s úložným prostorem je navrženo tak, že pod částí je celá jedna přihrádka. Z vlastní zkušenosti radím vybrat model, kde se víko zvedá pomocí plynových pístů – žádné páčení prsty u nehtů. A právě do této skrýše můžete uložit třeba náhradní foam mattress pro mimořádně pohodlné spaní. Mám doma variantu s paměťovou pěnou o tloušťce 16 cm, která se dá srolovat do vaku a schovat do prostoru pod sedákem. Kombinace pevného roštu a kvalitní pěny pak dělá z rozkládací sedačky plnohodnotnou postel. Rostliny kolem ní – například dva vzdušné chlorofyly na nočních stolcích – celý obraz zjemní a dodají mu domáckou atmosf